Komentáře
16. 7. 2006, 22:21
Petr "Čáryfuk" Tomek dokončil film o filmu Gorth. Zhruba desetiminutový dokument bude součástí DVD s filmem Gorth, nicméně návštěvníci těchto stránek si ho budou moci stáhnout již od září tohoto roku!
Petr je zároveň autorem článku, který vyšel v třetím letošním čísle časopisu Underfilm News, jenž si můžete stáhnout zde. V každém případě vám pro přiblížení atmosféry natáčení článek přetiskujeme:
Všechno co vím o Gorthovi
Každých sto let přichází na náš svět bytost jménem Gorth, která hledá jednoho konkrétního člověka, jemuž splní jedno přání. Gorth má na splnění své mise pouze jednu noc. Přesto zatím nikdy nezklamal a vždy tu správnou osobu našel…
Přibližně s touto informací, kterou si ovšem každý může přečíst na stránkách www.duchacek.com, jsem byl přizván na natáčení filmu Gorth. Vyjímečně po mě nebyly požadovány žádné herecké pseudovýkony, ale natočení FoF neboli „filmu o filmu„. Prý nebudu potřebovat nic, kamera pro tento účel už je na místě a materiálu je taky dost.
Značně lehkomyslně naladěn jsem tedy k večeru 14. května 2006 čekal na okraji Prahy před Mekáčem u metra Černý most. S třičtvrtěhodinovým zpožděním se přiřítil Pavel Žďárek v něčem, co vypadalo jako kříženec auta a tanku. Ani si nevšiml, že mu za to zpoždění zase nadávám a vyrazili jsme. Tedy nejdřív jsme vyrazili po Praze sesbírat lidi a taky všechno, co ještě bylo potřeba. Sotva jsme někde zastavili, začala Zuzka malovat Pavlovi na hlavu takový klikihák, což všechny kolemjdoucí děsně zajímalo. Když jsme konečně dorazili do Běchovic na místo natáčení, začínalo se už pozvolna stmívat a taky trochu pršelo. Aha, zapomněl jsem se zmínit o tom, že Pavel je specialista na noční natáčení a natáčení při co nejstrašnějších světelých podmínkách vůbec.
Nicméně lokace byla vybraná výborně – rozpadající se tovární hala s visícími kabely, požárními hadicemi a vlajícími chomáči skelné vaty. Prostě místo, kde byste nechtěli strávit dovolenou a kam asi nikoho nepozvete na rande. Plejbek spustil, herci zaujali místa. Písničky byly všechny originál „made in Pavel Žďárek„ a některým musím přiznat, že byly dost chytlavé. Za chvíli si je broukali i zarytí odpůrci muzikálů. Byl čas, abych se začal věnovat natáčení. Dostal jsem k tomuto účelu D8 kameru a několik kazet. Kdo jste s některou D8 zkoušeli točit, víte, že v podstatě všechny jsou háklivé na nedostatek světla. A tady se vyskytovalo světlo už jen ve dvou stupních – moc nebo nic. Tam, kde bylo světla akorát, se většinou odehrával děj. Musel jsem se proplétat mezi štábem a přitom pokud možno nepřekážet kameramanovi a hlavně nevrhat stín. Představa, že bych si mohl někam postavit stativ byla úplně směšná. Na jednu stranu to nebylo tak špatné. Šum kamery a záblesky světel vytvářely představu, že se tu děje něco ilegálního. Vynucený neustálý pohyb kamery zase připomínal nějakou undergroundovou záležitost. Ovšem někdy je toho příliš. Třeba když pro šum už v hledáčku nepoznáte obličej. Začínal jsem zvolna závidět Radkovi Císařovi, protože jemu herci svoje výstupy opakovali. Já jako lovec záběrů jsem to prostě buď stihl nebo nestihl. Pak se začalo ochlazovat. Teplota to po nočních přeháňkách brala strmě dolů. Jen tak v sandálech a mikině jsem začínal zvolna tuhnout. A nebyl jsem jediný. Přežít do rána tuhle noc bylo opravdu těžké.
Čekal jsem, že další noc už naše řady různě prořídnou následkem nachlazení, ale k mému překvapení se tak nestalo. K večeru jsme se zase sešli a dokonce v hojnějším počtu. Dle Murphyho zákonů jsme byli na druhou noc připraveni, Michal Cerman dokonce přinesl tekutý svetr, ale bylo hezky a poměrně teplo. Jedninou nástrahou se tak stala únava, se kterou jsme ale už počítali. Vlastně, zapomněl jsem na tu skelnou vatu. Tomu, kdo tenhle materiál vymyslel, bych chtěl vyslovit důtku před nastoupeným filmovým štábem.
Jinak jsem se ale bavil dobře a myslím, že i všichni ostatní. Natáčení tím splňovalo jednu z definic amatérskho filmu: „Amatérský film znamená, že jeden člověk s kamerou přesvědčí spoustu lidí, aby dělali zdarma to, co by jinak neudělali ani za peníze.„
I když k označení amatérský film by měl asi Pavel výhrady.
Nevím, jestli bude Gorth dobrý film, ale když jsem zase viděl ten elán a tu drzost pustit se do takového veledíla, říkal jsem si, že přinejmenším za tohle to stojí.
Petr Tomek 19.6. 2006
