Soundtrack letošního sci-fi kinohitu Armageddon začíná, jak jinak, než největší peckou, kterou je bezpochyby I don´t want to miss a thing. Sympatická a ve všech ohledech propracovaná balada od rockové legendy Aerosmith jistě nepotřebuje žádného komentáře. Je to jednoznačně nejlepší skladba soundtracku, které konkuruje snad jen nová verze starého dobrého Leaving On A Jet Plane v podání Chantal Kreviazuk. Ta se ovšem nachází na předposledním místě výběru.
Mezi oběma skladbami pak je dalších jedenáct rockových písní v podání známých a uznávaných interpretů a skupin, mezi kterými ovšem jednoznačně převládají s dalšími třemi kusy opět Aerosmith. Jsou to zajímavé věci, jako třeba What Kind Of Love Are You On či Sweet Emotion. Třetí nejmenovaná píseň nese název Come Together.
A které pak to další známé veličiny světové rockové scény podpořili svými skladbami megalomanský soundtrack? Takoví ZZ Top, kteří ovšem písní La Grance moc neoslní. Není to špatná věc, ale proč zní tak vyčpěle?! Nechybí tu ani "always-ugly" Jon Bon Jovi. Přihasil si to v rytmu Mister Big Time.
Stařičtí Journey se od roku 1973 něco nahráli, takže i oni jistě patří k slavným, kterých tu není málo. Ale ani jejich Remember Me nikoho neohromí. Možná jsem extrémně náročný, ale tohle mi připadá jako naprosto tuctová píseň. Stejně jako ZZ Top, i Journey už vymysleli lepší kousky.
Když už to beru napřeskáčku, zastavím se u zajímavé skladby od Boba Segera & The Silver Bullet Bandu. Tahle Roll Me Away má něco do sebe a jednoznačně patří k tomu lepšímu, co tady naleznete.
Shawn Colvin a When The Rainbow Comes. Typická pohodovka konce devadesátých let tohoto století. Ženský hlas se ke skladbě nádherně hodí a klid a mír je cítit na třiceti násobek délky Freddyho nožů. Fuj! Po hudební stránce je to v pořádku, ale žádné hitové ozvuky. Prostě pohoda a celkem nuda.
Ve shromáždění zúčastněných se jistě neztratí další dívka, a sice Petty Smyth se svým přáním Wish I Were You. Narozdíl od kolegyně Colvinové má její skladba trochu spád a i když není vyloženým trhákem, dobře se poslouchá.
Theme From Armageddon vám na krátkou chvíli připomene, že posloucháte soundtrack. Trevor Rabin složil vcelku přitažlivou muziku, která ovšem nepatří k těm, které si budete broukat cestou na zastávku, i když hrozí určité nebezpečí, že by se vám mohla dostat do podvědomí. Prolíná se v ní hromobití činelů s táhlými smutnými smyčci.
Již téměř na samém konci, kdy už netušíte, která hvězda vás zklamala víc a co si vlastně máte myslet, na vás číhá Our Lady Peace a jejich kousek Starseed. Hm. Trocha agresivity a tudíž větru do mlhy nudy je tu sice k nalezení, ale skladbě opět chybí nějaký ten potenciál, jenž by jí zvedl nad běžný průměr. Daleko lepší je počkat si na již zmiňovanou Chantal Kreviazuk.
Zcela na závěr je zařazena pasáž přímo vytržená z filmu. Jedná se o moment, kdy Liv Tyler a Ben Affleck spolu rozmlouvají na téma Animal Crackers a do toho všeho kvílí Steven Tyler to své I don´t wanna close my eyes...
Jednoduše a prostě řečeno: film byl lepší, soundtrack podle mého zklamal.
-pž-
HODNOCENÍ: * * *