XIII. STOLETÍ
ZTRACENI V KARPATECH
Kdy~ cítíte v nočním větru dech mrtvých, kdy~ jste neodolatelně přitahováni měsícem v úplňku, kdy~ vám přestane chutnat česnek na topinkách a kdy~ se vaae tělo deformuje a ko~ními póry z vás vylézají dlouhé tvrdé chlupy, pak jste právě ve stavu sáhnout po posledním (nebo kterémkoliv jiném) albu české gotické (a nebojím se pou~ít to slovo) legendy XII. Století.
Tahle kapela to rozjela u~ před několika lety a vypracovávala svůj styl, který ji~ definitivně ulpěl na kvalitním klávesovém podkladu a jako klouby mrtvých rachotících kytarových rifech. Tenhle gotický rock má něco do sebe a věřte mi, ~e kdy~ přijde ta správná chvíle pro gotiku, mám v~dy jednoduchou volbu, kam ve svém hudební sbírce sáhnout. Proto~e a jsem hledal sebelépe, nenaael jsem nic, co by mi nahradilo zá~itek z poslechu téhle kapely. Ale dost chválení, je třeba kritickým zrakem shlédnout na album, je~ byla na koncertě křtěno krví z transfůzní stanice (nechci být rejpal, ale byl jsem to jenom já, kdo nevěřil, ~e je to krev?).
Vae začíná údernou skladbou Vampires. Nečekejte ~ádný nářez, o tomhle tahle muzika není, ale energie a temnoty je v tomhle songu dost. Má to avih a co na tom, ~e vám to připomíná staraí věci (konkrétně album Gotika a Nosferatu) kapely. Ono se nedá pořád vymýalet nové originální melodie a texty, kdy~ jste sevřeni mantinely ~ánru.
Pocit deja vu se ale jeatě několikrát vrátí, i kdy~ ne v ~ádné silné míře. Aby vám tento pocit nezůstal, pokouaela se kapela o pár inovací (nebo spía návrat ke kořenům - album Amulet), co~ se projeví např. ve skladbě Candyman. Nejoriginálnějaí (vzhledem k tomu, ~e posloucháte XII. Století) skladbou je Vítr z Karpat, ve které se prolínají různé vlivy a styly, co~ zni vskutku lákavě. K nejzdařilejaím kouskům pak rozhodně patří Vlčí ~ena stejně jako Dům, kde tančí mrtví. Klávesovou (a místy utahanou) atmosféru alba předcházejícícho Vám přiblí~í závěrečná Elisabeth.
Celkově je to porce sluané gotické muziky, při které se hroby otvírají a upíři jen posměaně odhalují horní apičáky. Skladby jsou kvalitou vyrovnané, dobře poskládané a alespoň mě to přijde, jako taková prezentační směs vaeho, co se kapela do téhle doby naučila a čeho dosáhla. Po hudební stránce je to kvalitní a tentokrát i dlouhé tak akorát. Nedovedu si ovaem představit, ~e by příatí album mělo znít stejně. Příatě u~ to holt asi stačit nebude. Chtělo by to stejně přelomové a čerstvé album jakým byl Nosferatu.
A jeatě jedna pochvala bude směřovat k řadám kapely. Ta slečna (nebo snad paní?) klávesistka je skutečně klenot. Dr~te si jí!
-p~-
HODNOCENÍ: * * * *