Jako čerstvý majitel PC 386 SX jsem konečně vyklouzl ze zajetí své Lucinky (Didaktik M) a stal se otrokem záludností, které pro mě připravuje Terezka (to je právě to moje nové PC). Původní šílená radost, že si zahraju System Shocka se rozpadla v prach a já z hrůzou v očích, nosu i uších zjistil, že si neškrtnu ani s Dungeon Masterem, protože Terezka ho nechce spustit.
Asi si každý majitel jakéhokoliv počítače dovede představit, co to se mnou udělalo, jenže když i můj kamarád - počítačový expert při marných pokusech o pomoc vykřikoval:"Tohle není možný! Tohle mi nikdo nebude věřit. To když budu někomu vyprávět, tak si bude myslet, že si z něj dělám srandu!" (výkřiku při pokusu vyvolat DOSovský help, což Terezka odmítla s nějakými hláškami o nedostatku paměti), byl jsem trochu deprimován. Onen kamarád se pak zmohl jen na to, že můj počítač nenávidí, protože porušuje všechna známá pravidla o chování počítačů.
Zbyl jsem sám s Terezkou a nadějí, že si to třeba rozmyslí a začne pořádně fungovat.
Nefunguje pořádně ani dnes, přestože se jí snažili rozchodit snad všichni známí z okolí. Má svojí hlavu a hry si důsledně vybírá. Proto mám na hardisku jen tři slušné hry: Civilization, Eye of the Beholder II a tou poslední fungující je kupodivu hra Tubular Worlds of firmy Dongleware Verlags GmbH v produkci Creative Game Design.
No, po tak dlouhém úvodu se konečně dostáváme k samotné hře. Jak už jsem oznámil, ještě před nedávnem jsem proháněl rakety po televizní obrazovce společně s Didaktikem, takže mám s čím srovnávat.
Nejdřív se mi tahle klasická střílečka moc nezamlouvala, protože se mi zdála příliš obtížná, ale teď, když už se do ní pořádně zakousávám se mi líbí čím dál víc.
Pro ty, kdož vůbec netuší o co jde.
Tubular Worlds je střílečka, kde ovládáte raketu, která letí zleva doprava a cestou samozřejmě vše likviduje. Aby to nebylo tak beznadějné, nacházíte cestou poletující bonusy, které vám vylepšují zbraně. V zásadě jsou tři typy: zelená, modrá a zlatá + rakety a satelity. Čím více jich seberete, tím lepší je způsob střelby té které barvy (střílíte tou zbraní, kterou jste sebrali naposled).
Vy sám jste členem komanda cyborgů, kteří brání svou planetu před útokem zvenčí. Musíte prolétnout čtyři světy a střílet a střílet, a také velice dobře ovládat svůj stroj, neboť již brzy na začátku poznáte, že sebelebší kanón vám pouze stačit nebude.
Nepřátelé jsou docela slušní a dokáží otrávit život, ale s tréninkem se dá zvládnout vše. Obrovské plus je samozřejmě v možnosti hry dvou hráčů, což je vážně prima a nezbývá než za to tvůrcům hry poděkovat.
Ovládání je dobré, grafika taky ujde, hratelnost slušná. Zvukové efekty a hudbu bohužel nemůžu zatím ocenit, protože Terezka nevlastní zvukovou kartu. Já osobně ještě můžu ocenit právě možnost hraní takovéhle hry na mé 386 v době, kdy jsou hry vyráběné skoro jen pro Pentia a CD ROM.
A jak dopadne srovnání se střílečkami z Didaktika? No, abych se přiznal, na takový Xevious nebo R-Type tahle hra nemá, ale jsem rád, že ji mám (já už jsem vděčný i za fungující T-602).
Jenom doufám, že někdy někdo dostane takový Xevious na PC, protože tahle hra mi (společně s International Rugby, Saboteurem a několika dalšími) vážně chybí.
Chcete střílet a užívat si toho báječného a krátkého života vesmírného pilota? Sáhněte po Tubular Worlds a pevně se držte (pokud ovšem máte taky PC 386 SX, pak ta rychlost tak šílená není. Taková akorát pro odchovance Sinclairů, Didaktiků a jim podobných starých dobrých computerů.).
-pž-
HODNOCENÍ: 72 %