Stát se bohem je jistě snem nejednoho smrtelníka. Touha po dosáhnutí nesmrtelnosti s možností beztrestně tvořit a ničit, kdy se vám zamane, je neodmyslitelně spjata s vývojem člověka i celé jeho společnosti. Mnozí alchymisté či mágové jistě věřili, že jim jejich umění jim umožní získat boží sílu, ale s pohledu prostého člověka se zdá, že neuspěli. Možná by se divili, že stačí obyčejná technika a z jednoho člověka je náhle bůh. A stejně tak málo stačí, aby z druhého byla loutka v božích rukách.
V příběhu, který před námi snímek The Trueman Show rozvíjí, je tou loutkou Trueman Burbank (Jim Carrey - Maska, Batman Navždy, Lhář) a jeho bohem pak režisér Christof (Ed Harris - Apollo 13).
Seaheaven je ideální přímořské městečko, ve kterém Trueman žije. Dlouhých třicet let netuší, že je jediným "skutečným" občanem města. Ostatní kolem něj jsou placení herci a kompars. Jeho život, již od narození, je snímán pěti tisíci kamer rozmístěných všude po městě. Od mala v něm byl pěstován strach ze psů a z vody, neboť Seaheaven leží na ostrově, a je třeba, aby Trueman nikdy z města neodjel. Důvod je jednoduchý. Město je umístěno v jednom obrovském studiu, ve kterém je vše, i počasí, východ a západ slunce, řízeno ze studia. Tam sídlí bůh nebo snad režisér pořadu, který si show zamiloval a je pro něj naprosto vším. Co se asi stane, když následkem několika chyb Trueman zjistí, že ne vše je tak úplně v pořádku a pokusí se uprchnout?
Nosnou myšlenkou filmu je pochybnost, která číhá v každém z nás a která každého alespoň jednou za život přepadla. Jsme skuteční? Žijeme vlastní životy nebo jsme jen nedobrovolnými herci na divadle (nebo v televizi), kde je vše řízeno režisérem-bohem? The Trueman Show nám pak pod režisérskou taktovkou australana Petera Weira (režie - Gallipoli, Svědek, Společnost mrtvých básníků) předkládá tuto vizi zpracovanou do příjemných 103 minut dobré zábavy a inteligentního humoru. Nemalou zásluhu na snímku má samozřejmě autor námětu a scénárista Andrew Niccol, stejně tak jako Jim Carrey, který předvedl solidní výkon. Ne, že bych si ho kvůli tomu hned oblíbil, ale musím uznat, že předvedl více, než pár ksichtů a gagů, které ho vynesly na výšiny slávy v jeho předchozích filmech. Výbornou hereckou kreaci také předvedl Ed Harris, jehož Christof je člověkem, který propadl své práci a miluje ji více, než cokoliv na světě.
Jestliže je celý film zajímavým příběhem výborně technickým podaným, jeho slabinou je trochu kýčovitý konec. Uznávám, že ke komedii, jak je film distributory prezentován, se možná hodí, ale pokud za osudy hlavního hrdiny budete hledat trochu více, mám pocit, že vám konec musí připadat nutně nedotažený. Tím, že Trueman projde dveřmi ve falešné obloze, sice odstupuje z vysílání, ale kam ho jeho krok zavede? Co ho čeká za dveřmi? Chápu, že konec má vyznít optimisticky, ale rád bych poznal někoho, kdo by věřil, že za prahem a futry čeká Truemana štěstí! Nechce se mi ani věřit tomu, že by ho televize nedokázala zastavit na jeho útěku. Tato část se mi prostě zdá poněkud idealistická.
Přestože ve snímku není žádný výrazný fantastický motiv, samotné téma jistě ospravedlňuje tuto recenzi na tomto místě. Byla by asi škoda nechat si nový Weirův film uniknout a shlédnout zkroceného Carreyho, zvláště, když námět je tak originální a zajímavý. Bavit se bezpochyby budete, a o to jde hlavně. A pokud někdy z oblohy zaslechnete silný a mocný hlas, nebojte se, nemusí to být bůh, ale třeba někdo takový jako Christof, kdo vás chce požádat, abyste neopouštěli záběr. Lidé se totiž chtějí dívat.
-pž-
HODNOCENÍ: * * * *
THE TRUEMAN SHOW, 1998, USA
Hrají: Jim Carrey (Trueman Burbank), Laura Linney (Meryl Burbank/Hannah Gill), Noah Emmerich (Marlon/Louis Coltrane), Natascha McElhorn (Lauren Garlandová/Sylvia), Holland Taylor (Truemanova matka), Ed Harris (Christof)
Scénář: Andrew Niccol
Hudba: Burkhard Dallwitz
Kamera: Peter Bizou
Režie: Peter Weir