MUMIE

MUMIE (THE MUMMY)
Nezapomenutý odkaz Indiana Jonese.

Za dob slávy starého Egypta se odehrála smutná love story se špatným koncem. Ten konec byl špatný jak pro faraona, tak pro jeho osobní milenku Anck-Su-Namun, a i pro kněze Imhotepa, s kterým ho dotyčná milenka podváděla. Zatímco faraon byl ubodán oběma spiklenci, Anck-Su-Namun spáchala sebevraždu a její tajný milenec byl odsouzen k strašné smrti spojené s krutým prokletím. A tak mu byl za jedné úplňkové noci vyříznut jazyk, tělo zafačováno do úhledného balíku a uloženo do sarkofágu. Aby stále živý Imhotep netrpěl samotou, bylo mu na cestu přibaleno několik desítek skarabeů, kteří se měli postarat o počátek jeho věčné bolesti. Ano, Imhotep se stal věčně trpícím nemrtvým.

Ovšem takovýto obřad se nemohl obejít bez následků. Bez následků pro budoucí generace, jejichž zástupci (= hlavní hrdinové filmu) v roce 1926 sarkofág objeví, otevřou a omylem také přivedou jeho obsah zpět k životu. A tak se Imhotep vrací do společnosti a v jeho patách přichází deset ran egyptských jako pomsta za kruté prokletí, jako osud, jako smrt.

Čekáte-li, že remake slavné Mumie z roku 1932, tehdy v hlavní roli s jednou z hvězd tehdejšího hororu a Hollywoodu vůbec Borisem Karloffem, patří do žánru hororu, pak se mýlíte. Režisér a scénárista Stephnen Sommers se sice původním příběhem inspirovat nechal, ale atmosféru romantického děsu zaměnil za akční dobrodružství ve stylu Indiana Jonese. Tímto tahem se mu podařilo oslovit daleko větší počet diváků, než by tomu bylo v opačném případě. Nová mumie je tak lákavá pro fandy hororu, rodiny s dětmi, zamilované dvojice i party teenagerů (všimli jste si, že se nebráním používání těžkých anglických slov?). Zklamání pak v kině číhá asi jedině na první zmíněné, neboť The Mummy je ve všech ohledech kvalitní snímek, opírající se o zubem času prověřenou předlohu, hýřící špičkovými speciálními efekty (od ILM), slušnými hereckými výkony a tolik nepostradatelným parodickým humorem nechybějícím v žádném supertrháku americké produkce 90. let. Určitá romantika se v něm sice najít dá, ale rozhodně ne děs. Dobrodružství je to ovšem velkolepé.

K nejlepším částem filmu pak patří úvod, kdy budete mít pocit, že sledujete něco jedinečného. Pak se na scéně objevuje drsný hrdina, roztržitá a krásná knihovnice/archeoložka, její bratr zloděj a alkoholik, pár vedlejších hrdinů odsouzených k smrti a nechybí ani oblíbený slizoun. Normálně by se v té chvíli soudný divák obrátil k záchodkům, jelikož i jeho vnitřnosti by z rozdaných karet vyčetli děj, ale radím vám - zadržte! Sommers totiž tento styl vyprávění zvolil úmyslně. Nechce vás ani děsit ani napínat. Na nic si před vámi nehraje a je jasné, že mu jde jen o to, aby vás pobavil. Proto jsou jeho hrdinové nádherně černobílí a parodují sami sebe. Každá vážná replika se okamžitě obrací do komična, ale ne zase natolik, abyste film zavrhli jako nemožnou slátaninu. V ději jsou také naprosto čitelné odkazy na předlohu a de facto i všechny její pokračování (ve kterých pro změnu zazářila další Hollywoodská hvězda, a to Lon Chaney). Znalci a fanoušci starých "mumií" si tak možná užijí hody.

The Mummy je zábava, které nechybí spád, balancování na hraně žánrů (podobná věc podle mého způsobila úspěch Armageddonu - viz. recenze Duch 35), nadhled, humor a samozřejmě happy end. Úplně poslední záběr je pak natolik kýčovitý, že se neubráníte úsměvu. A to čistě z toho důvodu, že budete muset uznat, že vás Sommers svým stylem dostal. To se mu nakonec podařilo i loni a opět na poli akčního hororu. Řeč je o jeho dítku Chobotnice (Deep Rising - recenze Duch 35), kde je jasně zřetelný stejný rukopis.

Přestože Mumie spoustu fórků obšlehla jak přes kopírák od takových vzorů, jako jsou Hvězdné války či Indiana Jones, obohatila světovou kinematografii o několik vlastních a stejně nezapomenutelných. Nebudu nic prozrazovat, ale minimálně dvakrát si na má slova vzpomenete.

Samotná mumie, a teď mám na mysli filmovou postavu, je pak dalším výstavním kouskem z panoptika ILM. Po nějakém čase stráveném na plátně je však naštěstí zastoupena živým hercem. Arnold Vosloo se zhostil role patrně s velkou chutí, alespoň z jeho projevu vyzařuje pohoda. Více se asi nedalo chtít, vždyť většina jeho akcí je kombinována s hordou triků, takže příliš prostoru pro nějaké herectví ani nebylo.

Výběr ostatních hlavních představitelů bych okomentoval těmito slovy. Pokud jednou někdo bude chtít natočit parodii, nebude muset hledat nové tváře. Vše je podřízeno maximální uvolněnosti, pohodě a nenáročnosti, což je možná trošku škoda, ale na druhou stranu, proč se šťourat v něčem, co očividně funguje.

Přeji vám pěkné pokoukání a doufejme, že komerční úspěch The Mummy, odstartuje novou zlatou éru filmů s monstry v hlavní roli. Já bych to bral.

Pavel Žďárek

HODNOCENÍ: * * * *

Hrají: Arnold Vosloo (Imhotep), Brendan Fraser (Rick O'Connell), Rachel Weisz (Evelyn Carnarvon), John Hannah (Jonathan), Kevin J. O'Connor (Beni)
Scénář: Stephen Sommers a Lloyd Fonvielle
Hudba: Jerry Goldsmith
Kamera:
Režie: Stephen Sommers

Oficiální stránka The Mummy